Malý kovboj
Nejkrásnější okamžik v mém životě byl, když se mi narodil syn. Nelze vůbec popsat ty nejkrásnější chvíle, kdy mi můj malý vyrůstal před očima a jak se mi podobal. Lišil se od ostatních dětí tím,že neplakal. Jednoho dnes si hrál s dětmi na kovboje, když přišel domů,řekl,že ho bolí hlava a poprvé byl smutný. jeho oči měly divoký lesk. Druhý den jsme s ním šli k lékaři. Lékař nám řekl,že má leukémii krve. Večer před tím než zemřel si mě zavolal do pokoje. Byl to strašný pocit pro chlapa jako jsem já. Byl plný síly a já ho měl radši než svůj život. Sedl si vedle mě a povídal. Vzal mou ruku do své malé ručičky a začal. Nejprve o tom jak má rád maminku, velkého tátu o tom jak má rád stromy když kvetou a jak si pod nimi chtěl hrát. Potom se mu na malé tváři objevily slzy a potichoučku, že jsem ho sotva slyšel řekl: "Táto slib mi něco!" "A co Ti mám slíbit?" "Tatínku slib mi,že dětem neřekneš,že Malý kovboj plakal!!!!"