Konec....
Tak jsem zase na konci, na konci svých sil. Ať objeví se někdo, kdo rád by semnou byl. Snažím se na něj zapomenout,ale vůbec se to nedaří, má víčka slzy těžko zadrží. Má poslední naděje, co jsem ještě měla, ve středu se v prach rozletěla. Napsal mi jen zapomeň a já chtěla, aby to byl jenom sen .Chci jen, aby mě měl někdo rád a chtěl mi kus svého srdce dát. Pohled jeho, plachý úsměv pro mě bylo nebe na zemi, nikdo nepomůže, nepoví: "Svěř se mi!" Přemýšlet o tom nechci,ale nejde to. Pořád doufám, že vyjde to. Ale ne, už musím myslet na to, co dál, on se mé velké lásky zřejmě bál. Nedokázal opětovat tak silný cit, který je v mém srdci hluboko skrýt. To on je slabý, když nepoví do očí. Umí jenom řádky psát, ne nemohl mě mít ani trochu rád. Chtěla bych Tvou dívkou být a s Tebou se vídat. Chtěla bych Tvou lásku mít a s Tebou se líbat. Chtěla bych Tě obejmout a být sama sebou. Chtěla bych do dáli plout a být jenom s Tebou...Sním, sním a sním, ležím na polštáři a mám pocit,že jsem s tebou. Neří ruka mě objímá,ale tělo mé to nevnímá. Něčí rty mě líbají.... Z rozrušení mé sny tají, až z nich nezbude nic... Ještě včera jsem si myslela že snad někdy - víš my dva. Jenže pak sem vás viděla spolu, jak líbáte se u jednoho stolu. Nikdy jí neopustíš už to vím, ne nesmím právě že bdím. Spoustu věcí mi můžeš slibovat,ale jí nepřestaneš nikdy milovat. Že není jediná snad jednou pochopíš, budu čekat-však ty víš....